MALÉ KAPITOLY
Z VELKÉ HISTORIE ŠACHU
X. KAPITOLA
Na našich cestách šachovým světem jsme zatím vynechávali oblast, jíž se tehdy říkalo země koruny české. Na území, které patřilo do obrovské říše rakouské (od roku 1867 pak rakousko – uherská) se už nejméně na začátku minulého století nadšeně „šachovalo“. Dokazuje to mj. i článek našeho předního buditele Josefa Jungmanna (1773-1847) v Hlasateli v r. 1806. Jungmann jím českému čtenáři přiblížil amerického politika Benjamina Franklina a jeho knihu Moral of Chess. Už to, že se šachem zabývala taková osobnost jako Jungmann, dokazuje, že šachová hra v tehdejší pražské společnosti byla oblíbena a měla v ní své místo.
Třicátá léta 19. století jsou jakýmsi prvním mezníkem v rozvoji šachu v našich zemích. Někdy v této době se milovníci šachové hry začali scházet, aby se své zálibě mohli věnovat v kolektivu. Místy jejich schůzek se stávaly pražské kavárny a restaurace. Popularitu hry zvyšovaly i tehdejší přední osobnosti našeho politického a kulturního života, jako Palacký, Tyl a další. Do šachové hry tak vstoupil fenomén, který ji již neopustil – šachové kavárny!
Druhým a hlavním mezníkem rozvoje šachu u nás bylo zavedení šachových rubrik (dnes říkáme hlídek) v pražském tisku. Kolem těchto rubrik vznikaly okruhy spolupracovníků, ze kterých se později vyvinuly spolky a kluby. Jedna z prvních hlídek, která měla u svých čtenářů váhu, vznikla na přelomu let 1863/64 v Nerudově listu Rodinná kronika. Když list opustil Neruda a jeho redakci převzal J. Novák a K. Sabina, hlídka zanikla (24. září 1864). Nicméně semínko padlo na úrodnou půdu, po několika drobnějších pokusech, které obvykle netrvaly dlouho, začala 21. února 1868 v obrázkovém týdeníku Světozor vycházet rubrika, jíž je souzeno stát prakticky u všech šachových událostí v zemích koruny české. Za 32 let své existence udělala pro český šach obrovský a nezastupitelný kus práce!
První šachovou individualitou u nás byl zřejmě Antonín König (1836 – 1911), který je pokládán za zakladatele české skladební školy. Pocházel z Mnichova Hradiště, ve 14 létech odchází do Prahy, aby zde studoval na malířské akademii. Po zkouškách v r. 1859 odešel do Mnichova, aby se zde, v Mekce umělců zdokonalil. I v šachu, který poznal již v Praze. Svou prvotinu trojtažku (Kh4, Da6, Jd5, d7,pf2; Ke4) zveřejnil v lipském Illustrierte Familien Journal již v roce 1857, ale slavnějším se stal až po turnaji pořádaném londýnskou BCA v roce 1862, kdy za svou zásilku dostal čestné uznání. Za zakladatele české školy je pokládán od 30. ledna 1864, kdy v rubrice Rodinné kroniky vyšla jeho výzva českým skladatelům, která stanovila šest bodů, které česká úloha má míti a podle nichž se má i posuzovati.
Významným spolupracovníkem Königovým se stal jeho vrstevník, vojenský učitel, poručík Jan Drtina (1834 – 1907). Někdejší vychovatel v hraběcí rodině Nosticů chtěl původně studovat matematiku, leč finanční nesnáze jej přinutily dát se na vojnu. Se jménem Drtinovým je především spjata teorie o kritických polích v koncovce K+p : K.
Z bohaté galerie jmen našich tehdejších šachistů – problémistů, se ještě zmiňme o nejslavnějším z nich. Byl jím JUDr. Jan Dobruský (1853 – 1907). Do Prahy přišel jako osmnáctiletý, aby se zúčastnil l. sjezdu českých šachistů v r. 1872 a už v Praze zůstal. Vystudoval práva a působil zde jako zemský advokát až do smrti, která jej náhle zastihla při soudním líčení 31. května 1907.
Dobruský prohloubil umělecké zásady, které stanovili již jeho předchůdci, a vtiskl jim osobitější ráz. Proslul svou důsledností natolik, ze se stal autoritativním vůdcem českého úlohářství. Avšak jako snad každý problémista té doby byl i Dobruský dobrým praktickým hráčem. Na již zmíněném sjezdu českých šachistů, konaném ve dnech 18. – 20. května 1872 vyhrál sice úlohářskou soutěž, ale v praktickém turnaji obsadil až poslední místo. Nebylo divu, vždyť poprvé viděl Prahu a možná i poprvé vůbec hrál se silnými hráči. Získal tři body z osmi možných a to zas nebylo tak zlé, tím spíš, že se mu v jedné partii podařilo porazit vítěze turnaje.
J. Dobruský – F. L. Fišer
pozice po 18. …Dc7 (to moc nepomůže, černý měl zkusit Je3)
Partie k přehrání:
Život v našich šachových klubech byl všechno jiné, jen ne život v upjatých klubech anglických lordů. Tehdy – mluvíme o 2. polovině 19. století – se šachy hrály pro radost. Nebylo žádných bojů o postup, či sestup, natož pak jakési pídění se po nějakých ELO bodech! Život v rozvíjejícím se kapitalismu a ve stále stoupajícím šovinismu mezi Čechy a Němci nebyl lehký, tak proč na něj nezapomenout u šachové partie. Krátký popis, jak to vypadalo v takovém šachovém klubu, nám zanechal K. B. Kober. V berlínské Schachzeitung v r. 1871 popsal zákoutí Ungrovy kavárny v Praze, která pro něj byla jakousi obdobou pařížské Café de la Regence.
„Šach se tu hrál hlučně, při hře se mluvilo, ba i zpívalo, to podle toho, jaká byla situace na šachovnici. Denně bylo nejméně šest šachových stolků obsazeno, v neděli pak všech 21, co jich kavárna měla k dispozici. Nejhorlivějšími návštěvníky a také nejsilnějšími hráči byli A. Kvíčala, Paclt a Makovský, ten poslední byl prý ze všech nejlepší (…). Kromě uvedených bývali tu hosty ještě Schier, Markgraf a Myslbek; malíř Jedlička ztělesňoval tu komický živel, cítil-li, že dostane mat, počal notovati rakouskou hymnu…“
Stojí za to, připomenout si autora těchto řádků. Karel Bohuslav Kober (1849 – 1890) se narodil v Táboře. V Praze se vypracoval a stal se majitelem proslulého knihkupectví. Na popud Dobruského sepsal a roku 1875 vydal šachovou učebnici s názvem Příruční kniha šachová, která se na dlouhou dobu stala jedinou českou učebnici pro začátečníky. Při založení České associace šachové (2. února 1888) byl zvolen jedním z jejich místopředsedů, když předsedou byl zvolen známý sochař Schnirch, 
mimo jiné autor šachových figurek, tzv. českých klubovek.
Nouze nebyla ani o kuriozity. Hrdinou jedné z nich se stal Vojta Košek (1861 – 1936), jeden z nejproduktivnějších českých úlohářů. Maďarský podnikatel a milionář T. O. Bláthy (1860 – 1939), nadšený milovník mnohotahových problémů, zveřejnil v roce 1900 ve Wiener Schachzeitung tuto pozici:
a opatřil ji podmínkou, že bílý dá mat ve 292 tazích. Autor naznačil stručné řešení a zároveň oznámil cenu ve výši 100 zlatých (a to byl tehdy velmi slušný peníz!) tomu, kdo úlohu co nejvíc zkrátí. Pozice se dostala i ke Koškovi a tomu se podařilo úlohu zkrátit o 93 tahy Leč tento bodrý a svérázný písmák odkudsi z Podještědí napsal Bláthymu dopis česky a navíc svým proslulým nečitelným písmem. To Maďara rozzlobilo: „Es kostete mich einige Mühe Ihr wertes Schreiben zu entziffern“(stálo mě jistou námahu, Vaše ctěné písmo rozluštiti) napsal mu a nadále požadoval dopis jen v některém ze čtyř světových jazyků. (Autor těchto řádků marně hloubá, který jazyk vedle němčiny, francouzštiny a angličtiny mohl být tehdy čtvrtým světovým. Že by maďarština…?)
Nicméně dopadlo to dobře, mezi pěti řešiteli byl Košek nejlepší a cenu dostal. Navíc i pozvání od Bláthyho k pobytu v jeho vile v Pešti. Pobyl tam víc než týden a připadal si prý jako v pohádce. Však o tom všude vyprávěl ve Vídni u Kotrče, ve Veselí u Traxlera a hlavně v Praze v pivnici U Šenfloků denním hostům této hospody – Dobruskému a Pospíšilovi. Pokud si i čtenáři chtějí zaluštit, nechť zahájí tahem 1. Dd7+.
Jako partiovou ukázku z té doby si uvedeme souboj Jana Kotrče, švagra Karla Traxlera, (o něm si povíme v příští kapitole) a jeho vrstevníka Josefa Kvíčaly. Oba byli stejně mladí, sotva 23 let a tedy i stejně bojovní. Je to sice opět Evansův gambit, jako minule, ale jiná varianta…
J. Kotrč – Jos. Kvíčala (Praha 1885)
Pozice po 17. Dh4 (vyhrálo i prosté 17. Vxe7, ale bílý volí zajímavější cestu)
Partie k přehrání:
Památným dnem pro český šach zůstane 20. březen 1884, kdy byl v Jedličkově kavárně na Vinohradech založen první český Šachový klub s názvem Český spolek šachovní. Jeho předsedou byl zvolen sochař B. Schnirch, když tuto funkci odmítl Dobruský. Sekretářem byl zvolen vynikající hráč té doby Fr. Moučka (1854 – 1898). Mezi několika desítkami členů byli prakticky všichni nejznámější šachisté mj. Dobruský, König, Ant. Kvíčala se svými synovci Janem a Josefem, Fiala (který později přesídlil do Tábora) a další. Spolek měl i přespolní členy, byli jimi L. Vetešník a K. Traxler. Spolková místnost byla v uvedené kavárně, a protože spolek byl chudý a neměl tudíž na zakoupení hracího materiálu, zapůjčoval mu ho kavárník pan Jedlička za poplatek 10 zlatých měsíčně (vida, jak by se dalo i dnes podnikat…) To bylo tehdy mnoho, a tak se spolek často stěhoval až konečně od 1. února 1897 zakotvil v kavárně Union na rohu Perštýna a dnešní Národní třídy. V kavárně, která je dnes spíše známá bohémy tehdejšího uměleckého světa v čele s Jaroslavem Haškem. Plnou činnost vyvíjel spolek do roku 1919, pak se věnoval už jen řešení úloh. Zcela zanikl po okupaci v roce 1939.
4. sjezd českých šachistů roku 1895
stojící: Jan Kotrč (1862-1943), Josef Pospíšil (1861-1916), Václav Tuzar (1868-1908), Karel Fiala (1864-1916), Dr.Karel Musil (1865-1925), Karel Pospíšil (1867-1929)
sedící: Dr.Jan Dobruský (1853-1907), Antonín König (1836-1911), Dr.Antonín Kvíčala (1847-1908), Josef Paclt (1845-1916), Dr.Jan Pilnáček (1849-1904), Jan Karel (?-1907)
Příklad pražského ČSŠ byl brzy následován i na venkově. Tak už v následujícím roce vzniká spolek v Plzni, v Olomouci r. 1893 a v Brně 1904. Spolky rostly jako z vody a co bylo hlavní, že překypovaly aktivitou. Nejčastější způsob, jak se tehdy šachisté setkávali, byly sjezdy. Ty si získaly velkou oblibu a tak je pořádala nejen Praha, ale i venkov. Např. Plzeň v létech 1887, 1892 a 1904, Mladá Boleslav 1896,Olomouc 1899, Pardubice 1901. Významně se do této galerie zapsalo i maličké jihočeské Veselí nad Lužnicí (tehdy Veselí – Mezimostí), které pořádalo tři sjezdy v létech 1900 – 1902, a to přesto, že zde nebyl žádný klub (první vznikl až v r. 1957). Byl zde ale jeden z nejlepších šachistů poslední dekády 19. století, Karel Traxler (1866 – 1936).
Karel Traxler byl nejen vynikajícím hráčem a skladatelem úloh, ale i výborným a nadšeným organizátorem a publicistou, který zejména v mládí vládl ostrým a vtipným perem, které zřejmě podstatně přispělo k tomu, že se přes pomoc vlivných přátel nikdy nedostal do blízkosti českého šachového života, tedy do Prahy, či do jejího blízkého okolí. Připomeňme si, že nadšeným i když ne příliš silným hráčem byl i jeho bratr Konrád, takto policejní komisař v Táboře, který se do historie táborského šachu zapsal tím, že byl prvním zvoleným předsedou „Šachového spolku FIALA v Táboře“ v roce 1922, jímž byl obnoven šachový život v tomto městě. Společně se svým švagrem Janem Kotrčem (1862 – 1943) patřil Karel Traxler k nejlepším českým problémistům. O své úlohářské činnosti vydali společnou knihu, která obsahovala dohromady 247 úloh z let 1888 – 1910.
V roce 1886 se táborský týdeník Tábor rozhodl pomoci zdejším šachistům a zavedl šachovou hlídku. Obětavě se jí ujal Karel Traxler, tehdy ještě studující bohosloví v Č. Budějovicích. Hned v jejím prvním vydání 2. ledna 1886 uveřejnil fejeton o šachových úlohách, glosovanou partii z turnaje v Norimberku a řadu jiných zpráv z českého šachu. V jedné z hlídek byla otištěna výzva k přihláškám do korespondenčního turnaje. Byla to novinka a z ní vyšel korespondenční turnaj v českých zemích. Zúčastnilo se jej 9 hráčů a vítězem se podle očekávání stal Traxler 14,5 (ze 16 partií, hrálo se dvoukolově), před Hurtigem z Tábora a Rackem z Rybitví (po 11,5) atd. Z tohoto turnaje si přehrajte tuto zajímavou, kombinační partii.
Švejda (Č. Budějovice) – Roth (Tábor)
Pozice po 16…. Jxc2+ (černý vůbec netouží získat zpět dámu, nýbrž zahajuje dlouhou kombinaci)
Partie k přehrání:
V roce 1887 se o podobný turnaj pokusil Šachový spolek v Kolíně, zůstal ale nedohrán, a tak i druhý turnaj uspořádal Karel Traxler v roce 1893 a po roce trvání opět vyhrál před Kyzlíkem a Rackem. Třetí turnaj byl pak zahájen v roce 1896.
Korespondenčních turnajů bylo od té doby u nás sehráno mnoho. Byly organizovány redakcemi různých listů (např. Národní listy), ale hlavně odbornými listy jako Časopis českých šachistů a Československý šach. Korespondenční hra má dodnes své milovníky i odpůrce. Jedno je ale jisté, nebýt jí, řada dobrých hráčů, zejména z venkova, by svůj talent vůbec nemohla uplatnit…!
Šachová hlídka v týdeníku Tábor byla sice velkou událostí (po Písku byla druhá mimopražská), ale jako jiné hlídky na venkově se ani ona nemohla dlouho udržet. Zanikla v čísle 47 téhož roku co vznikla.
Karel Traxler zemřel ve Veselí nad Lužnicí a je zde i pohřben. Na jeho hrobku byl umístěn nápis: Karel Traxler, vlastenecký kněz, biskupský notář, konzistorní rada a děkan v Dubu, velmistr šachového umění, narozen 17. ledna 1866, zemřel 15. května 1936. Veselští šachisté by snad mohli potvrdit, zda tam jeho hrobka i nápis na ní ještě je…
Traxler – Veselý (hráno 27. 8. 1895)
Pozice po 18…. De8 (Sxe3+ by rychle prohrálo)
Partie k přehrání: