MALÉ KAPITOLY
Z VELKÉ HISTORIE ŠACHU
XIX. KAPITOLA
Vraťme se na skok do bývalého Sovětského svazu… Tak zvaná šachová sekce při Nejvyšším sovětu tělovýchovy a sportu byla založena v roce 1924. Jak bylo tehdy zvykem, byl do jejího čela postaven vysoký stranický představitel, šéf státní prokuratury N. V. Krylenko. V roce 1925 byl v Moskvě uspořádán velký turnaj o 21 účastnících (1. Bogoljubov, 2. Lasker, 3. Capablanca … 7. Réti) a po něm následovalo období dlouhé, téměř desetileté odmlky, kdy se sovětští šachisté nezúčastňovali turnajů mimo SSSR a zahraniční hráči zase turnajů v Sovětském svazu. Průlom do této izolace učinil náš přeborník Salo Flohr, který na podzim 1933 sehrál v Moskvě zápas s Michailem Botvinnikem (2:2=8). Honorářem za tuto remízu mu byl pravý ruský kožich.
Mimořádnou pozornost v evropském šachu vzbudil turnaj hraný v srpnu 1934 v Leningradě (1. Botvinnik, 2.-3. Romanovskij a Rjumin). Bylo zřejmé, že za desetiletí vyrostla v SSSR řada mladých, kvalitních hráčů. Bylo třeba je „vyzkoušet“ proti zahraničním mistrům a tudíž bylo nutno ukončit izolaci. Velký mezinárodní turnaj, který byl uspořádán ve dnech 15. února – 15. března 1935 v Moskvě, tomu měl napomoci. Proti osmi cizincům postavila sovětská šachová federace dvanáct svých nejlepších mistrů…
sedící zleva: Bohatyrčuk, Capablanca, Menčíková, Lasker, Krylenko (ředitel turnaje), Flohr, Spielmann, Romanovskij;
prostřední řada: Stahlberg, Weinstein, Rjumin, Goglidze, Pirc, Rabinovič, Golz (organizátor), Subarev (rozhodčí), Loewenfisch, Šif (úlohář);
horní řada: Botvinnik, Rochlin, Alatorcev, Goldberg, Lisicyn, Kan, Ginsberg (novinář), Jeremejev (sekretář šachové federace), Ragozin, Lilienthal, Barulin (úlohář)
V turnaji společně se 13 body zvítězili favorité – Botvinnik a Flohr a rovným dílem si rozdělili dvě ceny 400 a 250 dolarů. Podle Capablanky si oba vítězství zasloužili, Botvinnik ukazoval více podnikavosti, Flohr zase více jistoty. Botvinnikova hra byla prý navíc zajímavější. V naší ukázce to dlouho nevypadalo, že spolu hrají soupeři z opačných konců tabulky. Teprve nepřesný 21. tah naší mistryně ji dostal do stísněného postavení. Přehlédnutí ve 37. tahu už na výsledek nemělo vliv.
Botvinnik – Menčíková
pozice po 21. … a5?(černá měla zahrát Db8, aby po následujícím tahu bílého mohla zahrát f6-f5 a pozici zablokovat)
Partie k přehrání:
Naše hráčka získala v turnaji tři remízy a skončila poslední, což se čekalo. Jedna z těchto remíz byla ovšem s Flohrem a to ho stálo samotné první místo. Mimochodem, i Flohr byl členem Klubu Věry Menčíkové, sice s ní neprohrál, ale za tři remízy to členství „vzal“. Flohrovi byla často vytýkána mírumilovnost, zejména proti krajanům a hráčům mu blízkým. Navíc i mnohdy zbytečná opatrnost, která ho prý stála řadu lepších umístění. Také v tomto turnaji měl remízy téměř proti celé první polovině hráčů. S dalšími si ale poradil ve velkém stylu…
Goglidze – Flohr
pozice po 14. … e3!, to asi bílý přehlédl…
Partie k přehrání:
Stařičký Lasker (tak byl tehdy titulován) byl se svými 66 lety nejstarším účastníkem. Mnozí ho litovali, měl prý být jen ozdobou. Nicméně Lasker se brzy stal miláčkem Moskvanů, kteří turnaj navštěvovali v nevídaném množství, a kteří mu nemírně fandili. Odvděčil se jim jako pravý sportovec – neprohrál jedinou partii a se 12,5 body získal třetí cenu… Od roku 1921 kdy prohrál s Capablankou titul mistra světa, s ním hrál jako o život. Zde ho porazil energickým útokem na krále. Jako zamlada…!
Lasker – Capablanca
pozice po 29. Sg6!! Df6(že oběť přijmout nelze, je jasné)
Partie k přehrání:
Capablanca získal v turnaji 12 bodů a obsadil čtvrté místo. Botvinnik k jeho hře řekl: „Capablanca je především výjimečný hráč. V tomto turnaji hrál vcelku mírumilovně a lehce, díky čemuž získal značné množství remíz (10). Myslím, že získá-li znovu bojovný elán a bude-li se účastnit turnajů, získá brzy bývalou sílu“. Capa sám byl se svým výsledkem spokojen, vzhledem k dlouhé přestávce, kterou měl ve hře. A že šachy hrát nezapomněl, svědčí naše partie.
Capablanca – Levenfiš
pozice po 19. … h6(na g6 přišlo 20.Jc6!)
Partie k přehrání:
Pátou cenu si odvezl „ohnivý útočník“ Rakušan Rudolf Spielmann s 11 body. A pak následovala celá plejáda sovětských mistrů, z nichž mnozí se později prosadili ve světě. Teprve 17. místo obsadil další „cizinec“ Švéd Stahlberg a 18. místo zbylo na Jugoslávce Vasku Pirce.
Mistry, rozjíždějící se z moskevského turnaje, zasáhla ještě smutná zpráva. 16.března zemřel v Kodani jejich dlouholetý soupeř a přítel Aaron Nimcovič.