Pardubice pohledem družstva hrajícího u toalet aneb 4:0 tam a zpátky

Bohužel se stalo pravidelnou zábavou vyrazit do Pardubic na turnaj družstev, (většinou) tam odepsat nějaké elo body a taktéž zkonzumovat mírné množství alkoholu. Párkrát v životě jsem se tomuto každoročnímu rituálu vyhnul, letos se mi to ale nepodařilo. Sluší se dodat, že letošní akce byla přeci jen jiná – díky koronavirové epidemii proběhl celý festival CZECH Open až v září, byl značně redukován a vrátil se na původní místo činu do pardubického Ideonu. Roušky sice nebyly povinné u partie, ale jistá hygienická opatření byla zavedena pro zdárný průběh akce.

Kapitán našeho týmu, vážený pan PhDr. Marek Brčák, Ph.D., sestavil na pohled slušný tým. První šachovnici hájil pan Pavel Šedý, dále byl na soupisce Ing. Trepka, já, Ing. Mészáros, pan kapitán a pan Krch. Jak jistě víte, zápasy pardubických družstev hrají vždy 4 šachisté, proč nás bylo 6? Inu, život je složitý, proto hráči přijížděli a odjížděli dle pracovních povinností a taktéž dle výjezdních doložek od svých manželek. Tím pádem bylo poměrně složité naplánovat dopravu a občas i soupisky na jednotlivá kola, ale pod zdatným kapitánským vedením (včetně 5 zástupců pana kapitána) se i složité situace daly vyřešit ještě složitěji. Marek zaslouží pochvalu už za úvodní registraci, po těch letech se dokonce i naučil poslat email panu Mazuchovi a naše družstvo bylo přihlášeno již 25. června.

Článek by nebyl úplný bez našich šachových úspěchů. Pisatel těchto řádků přijel do Pardubic naštěstí až v pátek kolem oběda (hrálo se od čtvrtka 17. do neděle 20. září), čili jsem přišel o jistě famózní úvodní kolo, které náš tým prohrál poměrem 1,5 ku 2,5 s německým týmem. Famóznost probíhajícího úvodního kola mi byla sdělena panem Krchem a Ing. Trepkou hned čtvrtečním telefonátem ve 20:06, ze kterého jsem se dozvěděl o skvělé Lukášově prohře a remíze WGM Trepky. Závěr druhého soutěžního zápasu jsem již viděl na vlastní oči, vcelku jasná výhra s Kolínem vrátila tým do sedla a kapitán na telefonu nerozhodl o sestavě na třetí kolo. Pro klid soupeřů jsem nastoupil já a myslím, že jsem otevřel skóre zápasu svým procítěným Najdorfem, kdy soupeř jen udělal normální tahy a dal mi mat. Na dvou okolních deskách jsem pocítil kolegialitu týmu, když náš barcelonský kouzelník odmítl remízu v jasně horší pozici s pěšcem méně a začal čeřit vodu. Což o to, čeření vody s elově slabším soupeřem neslo sladké plody, bohužel další přehlédnutí otočilo kormidlo na stranu soupeře. Ostudou kola byl Lukáš, který vyhrál, a mohli jsme jít na večeři. Po chvíli s dobrou zprávou o svém přehlédnutí přišel Jeníček a krásná prohra 1:3 byla na světě. Večeře byla zpestřena stand up komikem, který celé osazenstvo stolu k smrti pobavil vtipnou šachovou historkou o Bažantovi, který porazil Kuchaře.

Sobotní dopoledne se neslo ve slavnostním duchu, neboť náš tým byl posílen veleknězem šachové erudice (a taktéž naším pilným kapitánem). Markovy znalosti a taktéž jeho splněná norma IM se projevily hned ve 4. kole, kdy soupeře rozstřílel hned v zahájení a po partii mu ochotně vysvětlil veškerá úskalí Sicilské obrany za černou stranu. Ostatní hráči (dokonce včetně mojí osoby) byli z Markova zjevení tak namotivovaní, že zápas se vcelku rychle zlomil v náš prospěch a skončil bez větších potíží 4:0. Odpolední zápas s polským mužstvem nás vrátil do správných kolejí. Já jsem se (černými figurami) nepodíval dál než na 6. řadu. Honza vymyslel geniální taktickou lest (škoda jistého mezitahu Dd6), prohrál po boji i držitel IM normy po obětování kvality a Lukáš mě v průběhu jeho partie uklidnil větičkou „To je varianta“. Varianta to opravdu byla, a tak jsme otočili 4:0 z nadpisu zase zpátky. Po zápase bylo rozhodnuto dojít na naši vzdálenou ubytovnu pěšky, což se jevilo díky několika zastávkám jako těžší sousto. V druhé (=poslední) restauraci nás milá obsluha nejdříve chtěla nechat přes koronavirovou půlnoc, nakonec nás raději vyhodili, ovšem asi zapomněli v restauraci zhasnout a svítili pravděpodobně až do rána. Naše ubytování nebylo od Ideonu obecně zrovna nejblíže, buď jsme k němu/z něho klopýtali pěšky nebo dokonce využili pardubickou MHD. Výhodu měl Marek, který v rámci tréninku na Velkou kapucínskou jezdil zmíněnou velkou vzdálenost na koni.

Nedělní zápolení v tomto turnaji bývá nejtěžší. Ranní kolo se hraje od 8, únava z náročného programu narůstá a stále Vás čekají dvě partie. Šesté kolo jsme zvládli až překvapivě dobře. Já jsem si napravil reputaci v Najdorfovi a soupeře jsem přetlačil, zvítězil též Luděk a zbylí válečníci utržili půlku. Ve vysněném sedmém kole jsme byli opět favority, což se nakonec projevilo. Jedině já jsem nedokázal vyhrát (asi) vyhranou partii a zápas tak těsně neskončil 4:0.

Co dodat k šachové části Pardubic? Jako byla to síla… Celkově jsme skončili na 16. místě, nasazení jsme byli 11. To ještě nezní tak špatně, ale přidám několik lechtivějších statistik – pokud škrtnu Pavla, který by nám svým perfo 2742 kazil náladu, tak nás zbylých 5 ztratilo v Pardubicích dohromady krásných 118,6 elo bodů, což je v průměru 23,72 bodu na člověka! Pokud koukám dobře do výsledků, tak NIKDO (opravdu NIKDO) z týmu nepotkal elově silnějšího soupeře 😀 Dále je pěkné, že 2 naše zápasy skončily 4:0, dva 3,5:0,5, dva 3:1 a jeden 2,5:1,5. Náhoda?

Jedna ukázka mého výkonu – v pozici na diagramu jsem já (bílý) zahrál 15. Vxc1 a přišlo 15…Sc6. Jakým zákeřným úderem jsem partii následně zakončil? 🙂

 

Na závěr si dovolím poznamenat, že při večerních seancích (naštěstí vcelku krotkých díky zavíračkám o půlnoci) došlo na roztodivná témata, dokonce i kolem šachu. Bylo vyřešeno, koho by měl ŠSČR vyloučit, dále je rozjednaný zápas Ing. Trepky s kompletní českou ženskou šachovou špičkou v simultánce na slepo a hlavně – příští rok už naštěstí do Pardubic nepojedeme. Vydáme se totiž do Budapešti na obdobný (ale zajímavější) šachový turnaj družstev, všechno potřebné zařizuje Lukáš.

Tak holt za rok zase v Pardubicích…

P.S. Pro silné žaludky jsou naše výsledky zde