Další přesvědčivé vítězství áčka
Dějou se to občas věci v našem proměnlivém světě, na jedno se zatím ovšem můžeme spolehnout, a to na fakt, že hráči áčka předvádějí ve svých nedělních zápasech kvalitní výkony a že z toho plynou zatím pokaždé nějaké body. Ano, vážení, áčko se po třech kolech nachází na krásném druhém místě!
Naposledy odnesli naší báječnou formu hosté z Vršovic, a jak jsem je po zápase poslouchal, tak si nebyli moc jisti, co je to vlastně potrefilo.
Pojďme se nejdřív podívat, jak byly karty rozdány na jednotlivých šachovnicích.
Na první Tomáš Civín bílými proti Janu Dvořákovi. Za svou přípravu se tentokrát musím stydět. Během týdne jsem se tak napůl kouknul na 1.e4, ale v sobotu jsem pomáhal kamarádovi v lese a nějak mi nezbyla energie na analýzu všech důležitých variant. Tak dávám zbaběle 1.d4 s tím, že budu tvořit. Hraje se výměnný dámský gambit, Botvinikova varianta s Jge2, alespoň zpočátku stojím jako bílý. 😉
Na druhé čelí v Scheveningenu David Hák ostrému Keresovu útoku. Davidovi věřím, nejen proto, že zatím hraje velmi dobře, ale také jsem si při vlastní přípravě všiml, že jeho soupeř Milan Markovič se v dosavadním průběhu ligy zrovna dvakrát nepotkal s formou.
Na třetí hraje Aleš Růžička bílými proti sicilce s 2…e6 Jana Svatoše. Ne, že bych té pozici nějak rozuměl, Aleš pak dělá černému izoláka, řekl bych, že určitě nestojí hůře.
Na čtvrté staví Petr Loskot černými francii, na 3.Jd2 dává 3…a6, což jsou znovu systémy za hranicí mého chápání. Soupeř Liuba Volodymyr pak dělá Petrovi izoláka na d5. Asi platí podobné hodnocení jako na předchozí desce.
Na páté volí Milan Hrubý proti „stonewallu“ Jiřího Procházky systém „já ti tu tvou směšnou zídku rozbiju na štěrk“ s agresivním g4. Tady Milanovi věřím, protože jsem podobnou variantu sám celkem úspěšně hrával.
Na šesté Luděk Mészáros černými proti Jiřímu Jandovi. Klasická španělska s De2 a Vd1.
Přijde mi to, že to bílý hraje trochu měkce, s d3 místo d4, tady by Luděk měl stát dobře.
Na sedmé se v partii Vládi Rosenzweiga proti Janu Vávrovi hraje 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Se7. Ani nevím, jestli se to nějak jmenuje, každopádně Vláďa do toho hned „prdne“ 4.d4 a hraje proti malému centru, což, jak už kdysi dokázal pan Tarrasch, je příjemná záležitost.
Na osmé vrazí Roman Kotleška do anglické Zdeňka Pláška c5 a pak rychle d5 bez přípravného e6. Zase se trochu zdržím soudů, protože nuance těchto variant moc neznám.
Celkově ten začátek vypadá solidně, nikdo není ohrožen, v téhle fázi věřím třeba Milanovi nebo Vláďovi.
Jako první končí trochu nečekaně Luďkova partie. Mně se osobně jeho pozice úplně nelíbí, neboť si na něj soupeř otevírá g-sloupec a zdvojuje na něm věže. Když pak ale partii v hospodě analyzujeme, tak se ukazuje, že to ve skutečnosti Luděk hrál dobře a já tomu ani za mák nerozuměl. Luděk se bílých figur na královském křídle nebojí a postupně získává nebezpečnou iniciativu v centru. Každopádně jeho soupeř se v závěru kolosálně utíná a jednoduše ztrácí figuru a partii.
Pak končí snad Vláďa. K jeho partii jsem se moc nedostal, protože jsem řešil vlastní problémy. Když se teď na ní s motorem dívám, tak se zdá, že Vláďa stál víceméně celou partii lépe a vlastně i v závěrečné pozici to pořád mohl s dvojicí střelců zkoušet, ale asi se mu tentokrát nechtělo.
Pak se podaří zabodovat mně, i když by se spíše slušelo říci, že mi ten bod soupeř věnuje. Ještě v zahájení se dopouštím nepřesnosti a soupeř může minimálně vyrovnat, místo toho však přehlíží čistou kvalitu. Pak už je to hlavně otázka techniky. Ne, že bych jí měl tentokrát nějak extra na výši, ale soupeř si při pokusu o aktivitu zamotá koně na královském křídle a při snaze je zase osvobodit mu padá prapor. Rozpačitá partie z mojí strany, ale bod se počítá.
Po určité pauze potom končí v nějakém pořadí Aleš a Petr. Alešova partie nabírá celkem zajímavý strategický nádech. Soupeř dělá Alešovi dvojpěšce na b-sloupci a sám získává volného, byť izolovaného d-pěšce. Ten je ale solidně zablokován, navíc má Aleš dvojici střelců. Vypadá to i podle motoru zhruba vyrovnaně. Možná pak není úplně nutné zbavit se dvojky střelců a Aleš se dostává pod určitý poziční tlak. Přistupuje k tomu však velmi zkušeně, obratně se vypořádává se všemi triky soupeře a při každé dobré příležitosti pozici zjednodušuje, až nakonec není o co hrát.
Jak jsem již uvedl, Petr hraje takovou relativně normální pozici s izolákem. Poté zahání dotěrného bílého střelce postupem h6, g5, což v tuto chvíli asi není úplně zásadní oslabení krále, ale pak přehlíží taktiku s tím spojenou, ztrácí pěšce a stojí špatně. Soupeř mu naštěstí dárek s díky vrací. Teď někdy přichází Petrův hvězdný okamžik. V jeden moment se na jeho pozici dívám a vidím Petrova zcela odepsaného střelce na a2, zablokovaného pěšcem na b3 a obleženého těžkými figurami bílého, pomoc nikde nevidět. Říkám si, že se Petr asi každou chvíli vzdá, ale když do pozici vhlížím důkladněji, vidím, že to zas tak jednoduché není. Petr má v záloze taktiku v podobě slabé první řady bílého a ještě nějaké vazby. Co mě ovšem po partii šokuje, je fakt, že Petr do této pozice směřoval úmyslně!!??! Za to si rozhodně zasluhuje nějakou sošku šachové Caissy, protože takovou drzost jsem v šachách snad ještě neviděl. Pro úplnost dodávám, že jsme v hospodě objevili, že Petrova kombinace v sobě měla díru (a mně by bylo dost divné, kdyby neměla), ale i tak si myslím, že si Petr za takovou smělost minimálně remízu zasloužil. Každopádně jeho soupeř se s tím nepopasuje ideálně, střelec nakonec utíká a Petr hraje koncovku s pěšcem víc. Bohužel to jsou však nestejní střelci, a tak tahle trma vrma končí celkem zákonitě remízou.
Pak nám zápas vyhrává Milan. Milanův soupeř se nevypořádává nejlépe s tlakem na svou zeď a rozhoduje se raději odevzdat pěšce. Milan to pak hraje velmi přesvědčivě, nedává soupeři šanci, vypořádává se i se svou časovou tíšní a přetavuje svého plus-pěšce v plus-bod.
Za již rozhodnutého stavu vyhrává David. Zatímco ostatní partie už pomalu končí, David i jeho soupeř do toho „čumí“ a mrcasí se ještě se zahájením. Pak se David pokouší o tradiční sicilskou oběť věže na c3 netradiční cestou (převodem věže přes h3). Soupeř mu v tom sice zabrání, ale Davidovi se vynalézavou hrou přece jen podaří efektní oběť kvality prosadit a dosahuje vyhrané pozice vzhledem k trvajícímu útoku na bílého krále. Hlavní slovo však teď má oboustranná, mnoho tahů trvající časovka. Přichází pochopitelně pár chyb na obou stranách, ale David víceméně pořád drží otěže a soupeři nakonec těsně před kontrolu padá prapor. Jak už jsem psal minule, moc se mi líbí, jak se David snaží své soupeře dostat pod tlak, byť je to občas na samé hranici rizika. Jak se ale říká, štěstí přeje odvážnému.
Zápas završuje naše stálice Roman. Ve střední hře nasazuje lehce riskantní útok na bodák postupem h-pěšce. Soupeř se pokouší Romana popotahat za slabého pěšce na c5, ale nezhostí se toho s patřičnou elegancí. Roman dámské křídlo ubrání a podaří se mu drzého pěšce protlačit až na h3. Partie nakonec dospívá do věžovky (jak jinak také v Romanově případě), kde může hrát na výhru jen Roman. Jeho soupeř potom nevyužívá příležitost vykosit pár pěšců s výslednou remízou a nakonec symbolicky prohrává pěšcovku, neboť h-pěšec už toho hodně odpracoval během partie a teď zaslouženě (a se šachem!) dospívá do kýženého cíle.
Bravo, áčko! Myslím, že pochvalu za dosavadní vyrovnané výkony zasluhuje celé mužstvo, ale vypíchl bych zejména zatím stoprocentní Luďka, Romana a Honzu Žilavého, a také Davida, který získal krásných 2.5 ze tří partií černými. Jen tak dál!!