
Musím čestně přiznat, že ještě zhruba před rokem bych na nadpis zíral a „větný rozbor“ by byl nad mé síly. Dnes mohu na otázku odpovědět stučně a jasně. Ano, Petr Izmailov BOHUŽEL ljubjanskij gambit hrál. Ale to předbíhám …
Nechci šahat milým četnářům do svědomí, ale dovoílm si zaspekulovat, že většině víří v hlavě otázky. Kdo byl Petr Izmailov? Co to je ljubjanský gambit? Je to zahájení, není to zahájení? Mohl ho Izmailov vůbec hrát? Nebo jde o „přenesený“ význam? Tak přesně na tyto otázky se budu snažit dnes odpovědět. A začnu zeširoka. Bylo nebylo, za devatero horami, v zemi, kde zítra již znamená včera …
Jako nadšence do šachové historie mě na stránkách https://www.chessbookshop.com/index.asp zaujaly publikace šachového historika Sergeje Voronkova, věnované přeborům Sovětského Svazu. Svého času šlo o nejsilnější turnaje světa a Sergej Voronkov se jim věnuje úplně od začátku. Zatím vyšly tři díly.
Díl první se věnuje prvním 10 přeborům hraným v mezi lety 1920 – 1937
Ve druhém dílu jsou popsány 11. – 15. přebor SSSR (1938, 40, 41, 44, 45, 47)
Třetí a zatím poslední díl je věnován přeborům mezi lety 1948-53
Pokud čtenářům vrtá hlavou, proč mám 1.díl v anglické a další dva díly v ruské verzi … pak sám už nevím. Díly v ruštině byly zřejmě levnější, první díl asi v ruštině nebyl k dispozici. Fakt už nevím a není to podstatné.
Tyto knihy nečtu chronologicky, nýbrž tak, že mě třeba zaujme nějaká informace z určitého přeboru, tak si příslušný rok nalistuju a čtu a čtu. Tímto způsobem jsem narazil na 6.přebor SSSR, hraný v roce 1929 v Oděsse. Do Oděssy tenkrát dorazilo 36 šachistů, přičemž přebor byl třístupňový.
1) Preliminary groups – Hráče rozdělili do čtyř skupin po devíti hráčích. V každé skupině se hrálo systémem každý s každým, přičemž první tři hráči postupovali dále.
2) Semi-final groups – Opět byli hráči rozděleni do skupin, tentokrát do dvou skupin po šesti hráčích. Opět se hrálo systémem každý s každým. První dva hráči postoupili do finále.
3) Final match tournament – zde měli hrát čtyři nejlepší o přeborníka SSSR.
Preliminary groups
A zde už pečlivý čtenář najde odpověď na první část „nadpisového“ rébusu. Ve skupině č.4 skončil na třetím, postupovém místě „jakýsi“ P.Izmailov (Tomsk).
Semi-final groups a final group
Zde už dokonce Petr Izmailov vyhrává první semifinálovou skupinu, přičemž poráží budoucí hvězdu, samotného Michaila Botvinnika!!! Mnooo … a ve finálové skupině Petr Izmailov … chybí !!!
Společné foto všech účastníků 6.přeboru SSSR v Oděsse
Z celého přeboru roku 1929 mě tyto informace zaujaly nejvíce a samozřejmě se vynořily otázky. Kdo to byl ten Petr Izmailov, když dokázal porazit Botvinnika? To nemohl být přece žádný „salát“! A proč nehrál ve finále?
Vyčetl jsem následujcící:
„Když skončilo semifinále, vyjasnilo se, že Izmailov se nemůže zúčastnit finálového turnaje, protože se musí vrátit domů, kde má na VŠ skládat jakousi zkoušku.“ (Shakhmatny Listok, Říjen 1929)
Další citace z knihy:
Nikolai Izmailov, mistrův syn:
„Šampionát byl hvězdnou hodinou pro Izmailova. Měl 23 let, na vzestupu, na vrcholu formy. Ale, naneštěstí, můj otec nehrál finále. Proč? Zkoušel jsem najít důvod, ale nemohl jsem. Jsou různé verze. Duz Khotimirsky v časopise Shakhmatny Listok píše, že „se musel vrátit složit zkoušky“. Ilja Kan v časopise „64“ řekl, že Izmailov vystoupil sám od sebe. Pravda a Izvestija psaly, že byl nemocný a Komsomolskaja Pravda citovala jako důvod vyčerpání !? O půl století po šampionátu, mi maminka říkala, že se s otcem o tom bavila v průběhu 30-let (v roce 1929 se ještě nepotkali) a že otec říkal, že byl zdravý a připravený hrát, ale byl nucen odstoupit … Nyní, samozřejmě, už nemůžeme zjistit, co se přesně stalo, ale jedna věc je jistá. Tento nešťasný příběh zanechal hlubokou jizvu v Izmailovově duši …“. (Shakhmaty v Rossii, No.1-3, 1999)
Než se podrobněji zastavíme nad dalším osudem Petra Izmailova, ukážeme si jeho výhru nad Michailem Botvinnikem.
Mimochodem, Petr Izmailov měl s Botvinnikem skóre 2-0!!! V roce1931, na 7. šampionátu, hraném v Moskvě ho porazil znovu!
Pojďme tedy zpět k zajímavé osobnosti, kterou bezesporu Petr Izmailov byl. Jelikož mě informace z Voronkovovy knihy příliš neuspokojily, pátral jsem dál. Pomohl mi opět velmistr Karel Mokrý, na jehož stránkách jsem našel následující knihu.
Sergej Grodzenskij je šachový mistr sportu, velmistr a mezinárodní rozhodčí v korespondenčním šachu. Kniha "Ljubjanskyj gambit" se věnuje ruským a sovětským šachistům, kteří byli v době stalinského teroru podrobeni represím, či byli popraveni.
Takže tu máme další kousek do mozaiky dnešního nadpisu. Ljubjanský gambit je odvozen od nechvalně známého vězení "Ljubjanka". Více zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lubjanka . Zde bohužel padli za oběť stalinským represím i mnozí šachisté.
Pojďme si tedy říci více o mistru Petru Izmailovovi.
Petr Izmailov se narodil 13.červemce 1906 v Kazani. S hrou v šachy se seznámil v 15 letech, v kroužku na gymnáziu. Dnes se vedou spory o tom, kdy je třeba začít hrát šachy, aby z hráče "něco bylo". Odborníci se shodují, že jde o věk 8-10 let. Tím udivující byly první výsledky mladého hráče. Během roku, dvou se stal nejsilnějším hráčem Kazaně! V lednu 1924 v přeboru města skončil na druhém místě. Za čtyři měsíce se v Kazani konal "První Povolžský turnaj" ... Petr Izmailov ho vyhrál, a to bez jediné porážky! Poté přesídlil do Tomsku, kde vyhrál i přebor Sibiře.
I nadále si vedl v turnajích velice dobře, až přišel rok 1928. V listopadu se účastnil 1.přeboru RSFSR a ihned zvítězil se ziskem 10/13! Vyšší kvalifikační komise pak "připustila" šampiona RSFSR do přeboru SSSR, o kterém už byla řeč výše. Nastal hvězdný čas mladého 23-letého šachisty.
Izmailov se pak účastnil i přeboru SSSR v roce 1931, kde sice nepostoupil ze skupiny, ale opět porazil budoucího mistra světa Michaila Botvinnika (viz. partie uvedná výše).
Mezi lety 1931-36 hrál velmi málo. Byl inženýrem - geofyzikem a pracoval jako zeměměřič v tajze. Každý rok trávil léto na geologických expedicích. Následně po návratu do Tomsku se věnoval studiu získaných geologickcých materiálů. Stihl ještě v roce 1934 zvítězit v šampionátu města Tomsk (10,5/12). Potom ovšem ex-šampion RSFSR hrál v polofinále, tam udělal mnoho remíz a rozdělil 6-7.místo, přičem postupovala první pětice.
Poslední turnaj Petra Izmailova proběhl v dubnu 1936 v Leningradě. Zde nabral 7,5/14 a obsadil 6.místo. Petr Romanovskij napsal v časopise "64": "Zvláště je třeba zmínit Izmailova. V daleké Sibiři, odtržený od našeho šachového života nemohl doufat v lepší výsledek. Jeho hra je však vystavěna na velmi pevných základech". To bylo naposledy, kdy o něm někdo napsal ...
10.září 1936 Petr Nikolajevič volal v průběhu dne manželce, že se zdrží, aby se nestrachovala. Že je pozván "na besedu" na místní oddělení NKVD, ohledně jakéhosi svědectví. To bylo naposledy, kdy ho jeho žena slyšela i viděla. Z budovy NKVD se už nikdy nevrátil ...
Nikolaj Izmailov dostal na konci 90-let 20.století možnost seznámit se s obviněním otce. Petr Izamilov byl prý člen "kontrarevoluční trockisticko-fašistické organizace", vedené profesorem strojírenského institutu Galachovem. Cílem této organizace prý bylo svržení režimu a zavedení fašistické diktatury, přičemž hlavou státu se měl stát Alfréd Rosenberg, vlivný člen strany NSDAP!!! I poslední turnaj Izmailova v Leningradě byla prý pouze zástěrka. faktický cíl "výletu" ... byla účast na tajném zasedání, na kterém se probíral plán na zabití ideologa Andreje Ždanova!!!
Život Petra Izmailova pravděpodobně vyhasl 28.dubna 1937, kdy zasedal neveřejný vojenský vrchní soud SSSR. V protokole se hovoří: "Předseda přednesl Izmailovovi obvinění a zeptal se ho, zda se cítí vinen. Ten odpověděl, že nikoli a že nikdy v žádné kontrarevoluční skupině nebyl." To vše se událo za pouhých 20 minut, to byla dostatečně dlouhá doba k "objasnění" případu a vynesení ortelu. Smrt zastřelením. Rozsudek byl patrně ihned po soudu vykonán, taková byla tehdejší praxe.
Manželku Petra Izmailova postihla "smůla". Byla ženou "nepřítele státu", takže "pro jistotu" vyfasovala 8 let nápravně-pracovního tábora. Trest si odpykala v gulagu v Kolymě. V lednu roku 1957 ji rehabilitovali. A v červnu toho samého roku posmrtně rehabilitovali i Petra Nikolajeviče Izmailova pro ..."absenci trestného činu a ... novým odkrytým zjištěním" ...
Galina Jefimovna Izmailova zemřela v únoru 1987. Nedožila se doby, kdy se jméno jejího muže vrátilo na stránky šachového tisku. V 90-tých letech byl v Tomsku založen šachový klub P.N.Izmailova - prvního šampiona RSFSR a prvního šachového mistra Sibiře ...
Dnešní neveselé povídání zakončím nedávným objevem, opět na stránkách pana Karla Mokrého.
Nikolaj Izmailov napsal knihu o svém otci ... Zatím jsem jí nečetl, pouze jsem ji stihl prolistovat. Ale slibuji, že až ji řádně prostuduji, že se k tématu ještě jednou vrátím.
S přáním pěkného dne
Milan Borkovec
Jan Kalendovský
Všechno správně, Voronkovovy knihy o sovětských přeborech vyšly samozřejmě napřed rusky, později se překládaly do angličtiny. Sergeje Voronkova osobně znám, léta si dopisujeme na témata (Aljechin, Flohr), které nás zajímají. Panu Borkovcovi lze jen blahopřát k jeho historické erudici.
Moc hezký článek, šéfredaktore 👍
Pěkný 😀