Budu nosit dříví do lesa, když připomenu, že nedávný zápas o mistra světa v šachu mezi obhájcem Ding Lirenem a vyzývatelem Dommaraju Gukeshem rozhodla hrubá chyba na úrovni okresního přeboru. Laik se diví, odborník žasne. Ale je tento blundr tak výjimečný, či ojedinělý v zápasech o nejvyšší šachový titul? Na to se dnes podíváme …
Zápasy o mistrovství světa jsou vrcholem tvorby a svým sportovním významem jsou v drtivé většině také sportovním vrcholem protagonistů. Je to úplně jiná dimenze, než v „obyčejných“ turnajích, či zápasech.
Např. Garri Kasparov o tom píše: „Zápas o titul mistra světa se zásadně liší od všech zápasů kandidátů, a to i od nejobtížnějších a nejintenzivnějších. je tomu tak především proto, že se uchazeč o šachovou korunu střetává se samotným mistrem světa – bojovníkem, který je mnohem zkušenější ve hře na nejvyšší úrovni, s naprosto odlišným prahem odporu. pro vítězství v zápase proti němu musíte pravidelně provádět ty nejlepší tahy, a to vyžaduje mnohem serióznější přípravu“.
Je jasné, že při těchto zápasech jde o obrovské psychické vypětí, které se na hráčích jistě podepisuje. Někdo ho snáší lépe, někdo hůře. Pokud některý z borců toto napětí v určité fázi neunese, pravděpodobnost blundru se rapidně zvyšuje. Pak se divíme a mumláme … „ksakru, jak může hráč skoro dvaosmset udělat takovou kravinu?“ …
Pojďme se projít historií zápasů o MS a připomenout si některé momenty, kdy došlo k šachovému kolpasu jednoho z hráčů.
Wilhelm Steinitz – Mikhail Čigorin, zápas Havana 1892, výsledek 10:8
Zápas se hrál v novém (tehdy) havanském společenském klubu. Zajímavostí bylo, že prostředí nebylo z nejtišších, protože diváci seděli v hledišti za šachovými stolky a rozebírali partie předváděné na nástěnné šachovnici! Dnes nemyslitelné. Hrálo se na 10 vítězných partií, v případě remízy 9:9 se však měl začít nový zápas na tři výhry. Hrálo se čtyři dny v týdnu s časovým limitem 2 hodiny na třicet tahů. Hrálo se od 15:30 do 19:30, potom partii přerušili a po večeři byly vyhrazené dvě hodiny na dohrávání.
Dramatický závěr nastal za stavu 9:8 pro obhájce, čili Steinitze. 28.února 1892 nastoupili velcí soupeři před 1 900 diváky!!! ke 23.partii. Steinitz chybnou kombinací umožnil soupeři získat rozhodující materiální převahu.. Hráči už splnili předepsaný počet tahů do časového limitu, a tak každý očekával bezpečné Čigorinovo vítězství a nový minizápas na tři vyhrané partie. Tu se však přihodila neuvěřitelná věc, kterou kubánský mistr Vasquez popsal v novinách takto:
„Sotva někdo z diváků zapomene na tento osudný okamžik! Všichni živě diskutovali o skvělém náporu Čigorina a očekávali, že Steinitz už už vzdá partii. A najednou nastalo velké vzrušení! Diváci povyskakovali ze sedadel, když viděli, jak se ruský mistr s bledou tváří chytá za hlavu. Bez jakéhokoli důvodu potáhl střelcem, který chránil jeho krále proti matu.“
„Jaká škoda!“ – vyhrklo z úst diváků. „Jaký trapný konec velkolepého zápasu o světové prvenství!“
Čigorin si opět stěžoval na havanské klima. Po návratu reportérovi novin Novoje vremja prohlásil:
„Upřímně říkám, že zápas se Steinitzem jsem prohrál jen vinou klimatu. Všechny šaty na mně vidí jako na věšáku. Zápas jsem prohrál poslední partií, kde jsem měl o figuru navíc a prakticky zabezpečené vítězství. jen úplným vyčerpáním je možné vysvětlit, že sem v takové pozici dostal dvoutahový mat.“
Sám Steinitz po ohájení titulu prohlásil: „Bylo to pyrrhovo vítězství.“ Poté prohlásil, že to byl jeho poslední zápas. (Což nedodržel, protože pak hrál ještě dva zápasy s Laskerem.)
Čigorin – Steinitz, 23.partie zápasu, Havana 1892
Pozice před "plundrem století" ... Bílý na tahu zahrál neskutečné ... 32. Sb4 ??
Anatolij Karpov - Viktor Korčnoj, zápas Baguio 1978, výsledek 6:5
Dalším obrovským blundrem se může "pochlubit" Viktor Korčnoj a to v památném zápasu s Anatolijem Karpovem v Baguiu 1978. Stalo se tak v 17.partii tohoto zápasu, který nakonec vyhrál Anatolij Karpov 6:5 po 32.partiích. Tato partie měla zajímavou předehru, je otázkou, zda-li i toto nemělo vliv na konečný stav této partie. Tuto předehru popisuje velmistr Miroslav Filip v knize "100 dní v Baguiu" a také Garri Kasparov v 5.dílu série "Moji velcí předchůdci". Obě ukázky sem pro zajímavost dávám.
Nejdříve náš velmistr Miroslav Filip. Popis je určitě "politicky správně" podbarven, jak se na rok 1978 sluší a patří :-).
A teď Garri Kasparov ...
Korčnoj - Karpov, 17.partie zápasu o MS, Baguio 1978
Viktor Korčnoj v silné časové tísni zahrál 39.Va1?? Po 39. ... Jf3+! se vzdal ...
Garri Kasparov - Anatolij Karpov, druhý zápas Moskva 1985, výsledek 13:11
Následující blundr si vybavuji velmi přesně! Šachy jsem začal hrát v cca 14 letech, tedy někdy na přelomu let 1984-85. V tu dobu začaly slavné zápasy dvou velkých K. První zápas byl "nekonečný", po 48. partii byl stav 5:3 ve prospěch Karpova, následně tehdejší předseda Florencio Campomanes (zlé jazyky ho přejmenovávaly na Karpománes 🙂 ) do zápasu hodil vidle a prostě ho ukončil ...
Asi po půl roce začal druhý zápas, který se už hrál na tradičních 24 partií. Před 11.partií vedl Anatolij Karpov 2:1 a Garri se snažil vehementně vyrovnat. V 11.partii měl Kasparov bílé figury a měl po celou partii mírnou iniciativu. Když došlo na následující pozici ... Předávám slovo Garrimu ...
Kasparov - Karpov, 11.partie zápasu o MS, Moskva 1985
Garri Kasparov následně objasňuje příčinu této hrubky a mimochodem poukazuje na řadu dalších blundrů na nejvyšší úrovni. Zvědavý čtenář si je může v literatuře či databázích vyhledat sám, pokud ho to bude dále zajímat.
A jsme v současnosti. Nejčerstvější příklad mají jistě čtenáři v živé paměti. Ve 14.partii zápasu mezi velmistry Dingem a Gukeshem vše směřovalo v poklidu k tie-braku. Když tu náhle ...
Dommaraju Gukesh - Ding Liren, 14.partie zápasu o MS, Singapur 2024
V této pozici Ding "zničehonic" chytil věž a zatáhl 55. Vf2 ??
Gukesh nevěřil svým očím ... Po 55. ... Vxf2 56. Kxf2 Sd5! 57. Sxd5 Kxd5 58. Ke3 Ke5 se Ding vzdal a Gukesh se tak stal nejmladším mistrem světa v historii ...
To je přátelé ode mne vše. Ano, nejsou to všechny blundry v historii zápasů o MS, to ani nebylo mým cílem. Chtěl jsem ukázat, že šachy jsou krásné i kruté navzájem, že šachy hrají lidé z masa a kostí, kteří nejsou imunní vůči různým psychologickým apektům a že ... je to tak dobře. Pokud by lidé hráli jako stroje, pak by to byla nuda a hlavně .. pak už bychom ani nemuseli hrát. Šachy by ztratily smysl ...
Pěkné a klidné předvánoční dny přeje
Milan Borkovec